Odkazy na jednotlivé články

Poděkování patří všem, kteří přispěli k realizaci snu o účasti tarahumarských běžců na 30. ročníku Moravského ultramaratonu a následně Transmoravského masochistického terénního běhu. Přítomnost Taliny a Antonia Ramirez byla zcela jistě zážitkem a mimořádnou příležitostí zažít běh s nejlepšími přírodními běžci planety.

Současně jistě také výbornou propagací našich akcí na veřejnosti i upozorněním na unikátní a přitom nelehký život těchto domorodých obyvatel severního Mexika. O zázračných schopnostech indiánských běžců kmene Tarahumara bylo hodně napsáno. A teď víme, že nejsou zázrační hrdinové románu „Born to Run“, ale skuteční a současně bezpochyby mimořádní lidé. Ctí roli běhu, kterou má v komunitě Tarahumarů (Raramuri) a sdílí smysl a význam běžecké tradice, jeho spojení se Zemí i mezi lidmi navzájem.

Zvláštní poděkování patří Tomášovi Ruskovi a Jirkovi Bartoňovi za péči a přípravu programu během celého pobytu našich hostů.

Autor: Svatopluk Sedláček

Blanenská etapa byla ve znamení mokra a bláta. Kdo očekával, že ji absolvuje suchý a čistý, se velmi mýlil. Ale z výsledků je poznat, že běžci byli na nesnadné podmínky připraveni a rozhodnutí bojovat. Výškový profil skoro 1000 m stoupání, ale na druhé straně odměna ve formě třešní v Kunčině Vsi a okolí. Na trať se vydalo 131 běžců, z nichž 121 dokončilo celou trať. Škoda, že mezi nimi nebyla proslulá Sigrid Eichner (82 let), která končila na 25. kilometru, protože zabloudila a nechtěla pořadatelů přidávat práci svým pozdním doběhem.

Autor : Svatopluk Sedláček

Po nedělní zahajovací a svým způsobem slavnostní Lomnické etapě běžci v pondělí nastoupili k překrásné etapě boskovické, tedy etapě, která se startovala z Boskovic, po počátečním silničním úseku vedla po úbočí Zlatnického hřbetu nad Boskovicemi s výhledem na Boskovice a boskovický hrad, dále pak lesním úsekem do Doubravice nad Svitavou, dále pak přes Černou Horu, Býkovice, Rašov do Lomnice, z velké části lesními úseky skýtajícími lesní jahody a maliny, pak také v závěrečných silničních úsecích s nabídkou třešní.

Náš závod slaví třicátiny a takové výročí je příležitostí pro mimořádnou běžeckou oslavu. Vedle letité tradice je MUM  jedinou akcí v Evropě, která má statut Memoriálu Caballa Blanca (Micah True 1953 – 2012) a pokračuje v jeho poselství běhání bez hranic. Letos v březnu se po deseti létech parta organizátořů a skalních příznivců MUMu vrátila do mexických Měděných kaňonů. Běželi zde s indiány kmene Tarahumara a popularizovali náš závod. O zázračných schopnostech indiánských běžců většina z vás četla nebo slyšela.

MUM je akcí mnoha rozměrů a příběhů. V roce 2012 se skupina běžců, pravidelných účastníků a organizátorů našeho závodu, vydala na legendární Ultra Caballo Blanco do Mexika. Parta kolem Dana Orálka, zde prožila nejen závod s indiány obutými do sandálů vyrobených z gumy starých pneumatik 50 mil nahoru dolů Měděnými kaňony, ale i neobyčejné setkání s mužem, který přijal jméno Caballo Blanco. Ten muž bral běh i závod jako výraz přátelství, které spojuje všechny utramaratonské blázny i obyčejné běžce bez ohledu na národnost či rasu. Nedlouho po závodě přišla smutná zpráva o  nenadálé smrti Bílého koně a vzbudila odhodlání pokračovat v jeho úsilí, dál šířit a naplnit jeho poselství. Kousek jeho snu tak pokračuje i v našem Moravském ultramaratonu, který se svým pojetím a atmosférou té mexické v mnohém podobá. Roku 2013 získal statut Poco Loco Run a běhá se jako Caballo Blanco Memorial.