Nadpis článku rozhodně nechápejte jako výzvu k výměně partnera.  Je to oznámení o tom, že ČAU pro letošní rok a výhledově i do budoucna získala partnera, který podpoří nejen činnost organizace, ale i ultramaratony MUM a TMMTR.

Je symbolické, že naším partnerem se stává společnost QUANTUM a.s. z Vyškova, která je nejen dodavatelem energií, ale i výrobků energie vyrábějící. Více informací o společnosti lze získat na webových stranách quantumas.cz. Společnost QUANTUM a.s. dlouhodobě podporuje nejen sportovní aktivity a několik roků byla také osobním sponzorem naší cyklistické reprezentantky Lady Kozlíkové, účastnice dvou olympijských her.

Článek byl napsán pro web Okresní běžecké ligy Blansko, přebráno se souhlasem autora.

Milí běžečtí kamarádi, po týdnu regenerace jsem se konečně trochu vzpamatoval a rozhodl jsem se, že se s vámi podělím o vskutku nevšední zážitek z Blanenské maratónské etapy MUMu.

Úvodem musím konstatovat, že rozhodnutí běžet terénní maraton s celkovým převýšením přes 1000 výškových metrů den před závodem, není úplně ideální. Nicméně po odborné konzultaci se zkušeným MUMákem Oldou Šperkou, který mě uklidnil slovy „To v pohodě dáš“, jsem si tedy řekl, že půjdu a v pohodě to dám. Psychika jak známo je u maratonu možná důležitější než momentální trénovanost. Koneckonců nevím, jestli se v Blansku kdy běžel maraton, tak proč si nechat ujít takovou jedinečnou příležitost. Doma jsem našel nějaký prošlý energetický gel a pár solných tablet v domnění, že to bude stačit. Jak jsem později poznal – nestačilo, ale po řadě.

Plakát MUM 2014 s podpisy běžců i organizátorů ke stažení. Zde menší verze a zde maximalistická.

Tak jako vloni bych chtěl vypíchnout některé momenty letošního ročníku, které byly vyjímečné a zajímavé a které stojí za to si připomenout.

Závěrečná Cimrmanova etapa ukončila 22. ročník Moravského ultramaratonu. První běžci postupně odstartovali již v 8 hodin ráno a ti poslední, první v celkovém pořadí se vydali na stíhačku v 11 hodin. Byla jich opět téměř stovka – přesně 95, jen o dva méně, než při první Lomnické etapě. Je symbolické, že první a poslední etapa, obě dvě s místem startu a cíle v Lomnici byly nejpočetněji obsazené. Lomnice, již po desáté hostící účastníky Moravského ultramaratonu, je místem běžcům zaslíbeným.

Ivo Šikula, člen širšího organizačního týmu připravil novinku ve vedení prvních ca 13 km trasy a nutno poznamenat, že se zhostil svého úkolu svědomitě. Trasu zavedl z místa startu u Muzea na náměstí v Bystřici nad Pernštejnem do obce Karasín, kde byla první občerstvovací stanice. Málokdo z běžců však využil možnosti vystoupat na místní rozhlednu na kótě 712 m nad mořem a pokochat se výhledem z nejvyššího místa do okolí. Všichni pospíchali po trase dál dlouhým a velmi příjemným seběhem až do Víru aby vzápětí odbočili na žlutou turistickou značku strmě stoupající do Pivonice s druhou občerstvovací stanicí, kde se nová trasa napojila na trasu původní. Nebyl by to Ivo, aby nepřichystal nějaké překvapení, seběh do Víru ubral 250 výškových metrů na ca 3,5 km a následný výběh přidal běžcům přes 200 výškových metrů na 2 km. Tomu se říká Šikulova pomsta, strmá žlutá turistická značka se jevila jako nejen strmá, ale i značně kamenitá a rozbitá a vůbec si nezadala se žlutou vedoucí jak při včerejší Olešnické etapě do cíle, tak i s dnešní žlutou vedoucí taktéž z Ochozu u Tišnova do cíle. Prostě modrá je dobrá a žlutá je rozbitá. Přesto nová trasa jistě zaujala, luční seběhy a rozhledy do okolí přinášely skutečný RUN FREE ! Nastoupáno bylo ca 1.070 výškových metrů, což bylo o ca 70 m více než v předcházející Olešnické etapě.